Uncategorized

Plyn z břidlic není odpovědí na otázku energetické bezpečnosti Evropy

Aktuální krize na Ukrajině, ale i celková mezinárodní situace na trhu s plynem Evropskou unii v posledních letech výrazně ovlivnila a obavy o zabezpečení dodávek zemního plynu rostou. Zatímco Spojené státy mají díky „břidlicové revoluci“ bohaté zásoby levného plynu, EU zůstává závislá na dovozu. Má břidlicový plyn v Evropě nějakou budoucnost a může následovat Spojené státy či nikoliv?

Většina analytiků se shoduje, že břidlicový plyn pro Evropu alternativou není. S ohledem na odlišné geologické podmínky, nesouhlas veřejnosti, na který je bezpodmínečně nutné brát ohled a celková rizika pro životní prostředí, zde nebude těžba břidlicového plynu nikdy tak výhodná jako v USA. Pokud k ní vůbec dojde, hovoříme, vzhledem k nutnosti průzkumu a rozvoje, nejméně o horizontu 5 až 15 let. V žádném případě nelze předpokládat, že se Evropa stane soběstačnou nebo že by Rusko nezůstalo jejím významným dodavatelem plynu. Jaké je pozadí této skutečnosti?

Fakta o dovozu zemního plynu v Evropě

Dovozem EU pokrývá celých 53% svých energetických potřeb. Za rok 2013 bylo dovezeno 305 miliard metrů krychlových (bcm) zemního plynu, což odpovídá 66% její spotřeby. Z tohoto čísla pokrývá Rusko 39% objemu dodávek, Norsko 33% a severní Afrika (Alžírsko a Libye) 22%.
Z Unie je šest členských států plně závislých na ruském dovozu zemního plynu. Naopak je ale i Rusko závislé na Evropě, jako zákazník tvoří evropský trh 71% podíl na ruském exportu plynu.

Evropa využívá dobrého napojení na své hlavní dodavatele plynu sítí plynovodů s celkovou kapacitou 530bcm/rok. Ačkoliv zhruba polovina vývozu plynu Ruska do Evropy je transportována přes Ukrajinu, existují i alternativní cesty přes Bělorusko a pod Baltským mořem (Nord Stream). Výstavba nového ruského ropovodu (South Stream), který měl spojit Rusko s Balkánem a Rakouskem je ale v současné době pozastavena.

Možné zásoby břidlicového plynů v EU

Podle německé studie z roku 2013 je technicky dostupných zásob břidlicového plynu v Evropě okolo 14 bilionů metrů krychlových (tcm) a překračují tak nynější evropské konvenční zásoby zemního plynu, jejichž objem se odhaduje na 5,2 tcm. Nejrozsáhlejší předpokládané zdroje jsou v Polsku a Francii. Tato čísla a odhady jsou ale velmi nejisté a zavádějící, protože v Evropě bylo dosud provedeno pouze několik průzkumných vrtů. Navíc jen část předpokládaných zásob by byla ekonomicky realizovatelná.

Postoj Unie k těžbě

Hloubková studie Evropské komise o energetické bezpečnosti říká, že zdroje břidlicového plynu v EU se zdají být výrazně nižší než v USA. Tím pádem se zdaleka nedá předpokládat, že by případná produkce plynu dosahovala výše objemů a nákladů jako je tomu za oceánem. A co víc, potenciální rezervy v EU jsou rozděleny na území několika zemí, což ještě více sníží možné úspory. Experti předpovídají, že by evropská produkce plynu z břidlic do roku 2020 dosáhla objemu pouze 4 bcm ročně ve srovnání s více než 70 bcm v Americe dnes.

Samotné členské státy k zdroji z břidlic přistupují velice odlišně. Zatímco některé země s Polskem a Velkou Británií v čele jsou z břidlicového plynu nadšené, jiné stihly zakázat jak průzkum, tak i možnou těžbu. Zbývající země tomu přihlížejí s opatrností. Veřejnost se dělí na rezolutní odpůrce nebo naopak podporovatele a názory se stát od státu liší. Zastánci tvrdí, že rizika jsou zvládnutelná a poukazují na dlouhodobé ekonomické výhody a snížení energetické závislosti. Odpůrci se zase obávají dopadů na kvalitu vody, znečištění vzduchu a vody, zemětřesení, narušení přírodních stanovišť, stejně jako omezování obyvatel kvůli kamionové dopravě a hluku z vrtů.

V současné chvíli rusko-ukrajinského konfliktu je však Evropská unie z hlediska energetické bezpečnosti pod tlakem. Evropská komise v květnu 2014 představila svou strategii, která kromě energetické účinnosti a dokončení vnitřního trhu s energií, navrhuje zvýšit domácí produkci energie a současně diverzifikovat své zdroje i dodavatelské sítě. Břidlicový plyn by přitom maximálně mohl kompenzovat úbytek těžby konvenčního plynu a to ještě teprve až po zodpovězení otázek spjatých s dopady na životní prostředí.

Jeden z hlavních cílů dnešní osmadvacítky je vytvořit jednotnou Energetickou unii. Zodpovědný je za ni místopředseda Evropské komise, Slovák Maroš Šefčovič. Obchod s energiemi je zároveň také významnou položku při vyjednávání kontroverzní Transatlantické obchodní a investiční dohody mezi EU a USA (TTIP).

Vzhledem k faktu, že ale energetická politika zůstává výhradně v kompetenci členských států, neexistuje pro rozvoj břidlicového plynu žádný právní rámec. Oproti tomu dopady z rozvoje břidlicového plynu na životní prostředí spadají do zodpovědnosti EU v oblasti jeho ochrany. Před rokem v lednu 2014 Komise schválila nezávazné doporučení o používání hydraulického štěpení pro průzkum nebo výrobu břidlicového plynu/ropy. Doporučení se týká převážně environmentálních aspektů hydraulického štěpení, které mohou mít přeshraniční dopady. Ačkoliv rozhodnutí o přístupu k rozvoji břidlicového plynu zůstává na individuálních státech, o všech krocích a o všech chemických látkách, které doprovází proces těžby nebo průzkumu, by měla být veřejnost otevřeně informována. Komise se také zavázala k přezkumu vnitrostátních opatření v horizontu 18 měsíců, kdy následně zhodnotí, zda se stávající přístup osvědčil nebo je-li potřeba dalších právních předpisů.

Výhled od budoucna

  • Na základě dostupných dat se ve věci produkce plynu z břidlic v EU většina odborníků shoduje, že:
  • Panuje značná nejistota v odhadech existujících zdrojů, pro ověření jejich skutečného rozsahu je nutné podniknout další průzkumné vrty.
  • Vzhledem k době, která je pro průzkum a licencování potřeba, je zřejmé, že břidlicový plyn nebude v krátkodobém horizontu komerčně vyráběn. Realitou je doba v horizontu 10 a více let. Vývoj břidlicového plynu v Evropě se dá spíše přirovnat k evoluci než k revoluci.
  • Evropská břidlicový plyn nebude nikdy tak levný jako v USA, ať už kvůli odlišným geologickým podmínkám, tak díky vyšším ekologickým normám, a také na základě méně rozvinutého technického odvětví vrtů.
  • Vyrobené objemy budou nižší než v USA, mohou maximálně kompenzovat pouze část úbytku těžby konvenčního plynu v Evropě.
  • EU má šanci poučit se z vývoje v USA a předejít problémům pro životní prostředí v podobě například úniku metanu.
  • EU bude i nadále závislá na dovozu zemního plynu a Rusko zůstane i přes veškerou snahu o diverzifikaci zdrojů jejím významným dodavatelem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *