Fakta místo mlžení o evropských dotacích

| PAVEL POC
Váš poslanec Evropského parlamentu

Blíží se konec roku a bude se bilancovat kdeco. A taky o kdečem samozřejmě mlžit. O dotacích ze strukturálních fondů EU se toho během roku naplácalo dost a dost. Protože ti, kdo jsou zodpovědní za jejich toky, směřování a kontrolní mechanismy často jen slibují a mlží, místo aby předložili účty v podobě přesných dat a čísel, zkusme si ta čísla trochu srovnat.

Celkově ČR od svého vstupu do EU 1. května 2004 do 31. prosince 2013 (čísla za tento rok ještě nejsou známá) zaplatila do rozpočtu EU 342,8 mld. Kč a získala z něj 676,2 mld. Kč. Česká republika je tedy stále čistým příjemcem financí. V letech 2007 až 2013 nám bylo přiděleno k čerpání cca 752,70 mld. Kč. Pro ilustraci, v roce 2013 skončil český státní rozpočet schodkem hospodaření 81,3 mld. Kč. Lehkým dělením zjistíme, že bychom si ze strukturálních fondů mohli ušetřit více než 9 takových schodků. Bohužel místo, aby nás pomyslný výtah dovezl o nějaké to patro výš, zdá se, že jsme v něm uvízli.

Finanční rámec 2007 - 2013 již skončil. Mechanismus čerpání, tak zvané pravidlo N+2 umožňuje finance z končícího finančního rámce čerpat až do prosince 2015. Nová ministryně Šlechtová předpokládá za letošek vratku nevyčerpaných peněz okolo 23 mld. Jenže ve skutečnosti se cíle čerpání neplní kumulovaně a ztráty narůstají. Když namátkou vybereme příklady operačních programů, uvidíme hrozící vratky 8 až 9 miliard u vědy a výzkumu, až 20 miliard u životního prostředí, 2,7 miliard u Integrovaného operačního programu a 1,7 miliard u ROP Severozápad.
Zůstaňme u Operačního programu Životní prostředí. U něj se slibuje letošní čerpání na úrovni 5 mld. Příští rok se plánuje vyčerpat dokonce 40 miliard a to samé platí u Operačního programu Doprava. Jenže dosavadní historie mluví jasně: nejvíce se v jednom roce podařilo vyčerpat 20 miliard. Plánovaný objem financí nemohou zpracovat ani ministerstva, ani pokrýt kapacita českých firem. Správci těchto financí prostě zaspali a promrhali neskutečný balík peněz.

Reálně nám tedy hrozí v příštím roce vracení nejméně 50, ale spíš až 80 miliard Kč. V celku s letoškem by se vratka za minulé programovací období mohla vyšplhat ke 100 miliardám korun. Tak nebo tak, vychází, že máme jako ČR dnes reálně vyčerpáno pouze nějakých 235 mld., tedy třetinu možného objemu.

Zatímco ministerstva životního prostředí, dopravy a místního rozvoje, ANO, ta mají největší skluz, hystericky řeší, jak utratit co nejvíc evropských peněz, startuje nové období 2014 – 2020. Kdo si myslí, že se ministerstva poučila z minulých chyb, tak se mýlí. Máme prosinec 2014 a zatím není Evropskou komisí schválený jediný operační program. Jak by také mohl být, když z České republiky zatím odešly horko těžko ke schválení pouze dva. A to přitom můžeme získat až vyjednaných 657 mld. Kč.

Startovací pozici si neulehčujeme ani s plněním podmínek Evropské komisi, o kterých už notnou dobu víme a zcela vědomě jsme se k nim i zavázali. Jedná se o zákon o státní službě a problém zákona o posuzování vlivů staveb na životní prostředí (tzv. EIA). Ministerstvo životního prostředí sice s Evropskou komisí vyjednalo potřebné úpravy, ale poslanci českého Parlamentu se chystají do návrhu zasahovat přesto, že zcela reálně hrozí zastavení čerpání nejen dobíhajícího cyklu, ale především STOP i pro období nadcházející. Polsko díky rozumnému a důslednému využití kohezního financování téměř nezaznamenalo ekonomickou krizi a pro předpokládané období růstu má tak jeho ekonomika výbornou výchozí pozici. Česká republika, jak se zdá, má s evropskými financemi pouze potíže. Bohužel jsou to všechno vlastní góly.

Kategorie