Media - press

| PAVEL POC
Váš poslanec Evropského parlamentu

10 let nařízení REACH

Dnes se v Evropském parlamentu při příležitosti 10. výročí existence chemického nařízení REACH prezentovaly dosavadní výsledky této legislativy. Akce byla pořádána jménem europoslankyně Julie Girling, která je kontaktní osobou pro European Chemical Agency (ECHA). REACH, jak zkratka napovídá, se skládá z registrace, evaluace, autorizace a omezování chemických látek v EU. Cílem REACH je bezpečná výroba a využití chemikálií, za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí a dále podpora inovací a konkurenceschopnosti evropského chemického sektoru.

Dnes se v Evropském parlamentu při příležitosti 10. výročí existence chemického nařízení REACH prezentovaly dosavadní výsledky této legislativy. Akce byla pořádána jménem europoslankyně Julie Girling, která je kontaktní osobou pro European Chemical Agency (ECHA). REACH, jak zkratka napovídá, se skládá z registrace, evaluace, autorizace a omezování chemických látek v EU. Cílem REACH je bezpečná výroba a využití chemikálií, za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí a dále podpora inovací a konkurenceschopnosti evropského chemického sektoru.

 A co se za těch 10 let podařilo? Díky přísnějšímu monitoringu nyní firmy produkují velké množství dat, která jsou volně dostupná na stránkách ECHA, což vede k lepšímu a zodpovědnějšímu použití chemikálií v produktech. V tuto chvíli ECHA disponuje informacemi o více než 120 000 chemikáliích a dále vydala přes 54 000 autorizací k 14 000 chemickým látkám. Díky REACH se podařilo zařadit 38 ze stávajících 168 látek vzbuzující mimořádné obavy na autorizační list, což v praxi znamená, že je není možné používat bez obdržení konkrétního povolení.

Je mimo jakoukoli diskusi, že díky nařízení REACH se významně zvýšila chemická bezpečnost v zemích EU a ochrana Evropských občanů před nebezpečnými chamickými látkami. Práce ale není u konce, Evropská chemická agentura má před sebou stále řada výzev. Kvalita dat při registraci a klasifikaci chemikálií, které firmy poskytují, je často sporná a nedostatečná. Firmy také mnohdy používají různé metody pro poskytování informací, což vede k rozdílným údajům pro stejné látky. Zlepšit se ale také musí informovanost samotných spotřebitelů.

Jedním z velkých problémů je sledování výskytu nebezpečných látek v produktech dovezených ze zemí mimo EU. Zde bohužel příslušné kontrolní orgány členských států stále neplní dostatečně své povinnosti a občané často hledají příčiny na straně EU. Tlak na členské státy v tomto směru bude muset být intenzivnější, stejně jako jejich vzájemná spolupráce a koordinace při kontrolách dovozů.