Media - press

| PAVEL POC
Váš poslanec Evropského parlamentu

Svět se změní. Buď se přizpůsobíme, nebo skončíme zle

Nic není černé nebo jen bílé, vše má řadu aspektů, pozitiv a negativ. Jak je to ale s GMO? V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, který poskytl europoslanec a také biolog Pavel Poc, zaznívá celá řada argumentů, které spíše svědčí o tom být ke geneticky modifikovaným rostlinám opatrní. Jak tento politik a vědec v jedné osobě totiž mimo jiné říká: Zemědělství, které podlehne lákadlu „snadného výdělku“ pomocí GMO, se okamžitě stává závislým na dovozu osiv. Ten, kdo GMO osiva produkuje a má na ně patenty, vás pak drží pod krkem. Pak už nejde ani tak o obchod, ale o globální strategický zájem...

Nic není černé nebo jen bílé, vše má řadu aspektů, pozitiv a negativ. Jak je to ale s GMO? V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, který poskytl europoslanec a také biolog Pavel Poc, zaznívá celá řada argumentů, které spíše svědčí o tom být ke geneticky modifikovaným rostlinám opatrní. Jak tento politik a vědec v jedné osobě totiž mimo jiné říká: Zemědělství, které podlehne lákadlu „snadného výdělku“ pomocí GMO, se okamžitě stává závislým na dovozu osiv. Ten, kdo GMO osiva produkuje a má na ně patenty, vás pak drží pod krkem. Pak už nejde ani tak o obchod, ale o globální strategický zájem... A jak se zdá, svá slova opírá o poměrně pádné argumenty – pochopitelné i laikům. 

Geneticky modifikované organismy, takzvané organismy označované zkratkou GMO, rozdělují názorově odborníky i laiky. Podle jedněch to je spása hladovějícího lidstva, podle druhých však ekologická pohroma, jejíž důsledky zatím ani nedokážeme dohlédnout. Vy stojíte na jaké straně tábora? Můžete vysvětlit také proč?

Řekl bych, že GMO mohou být obojím. Nevidím riziko v případě GMO vzniklých pomocí takzvané cis-geneze, to znamená s vneseným genem z příbuzného druhu, se kterým by byla rostlina křížitelná konvenčním způsobem. Jde pouze o urychlení zdlouhavého procesu klasického křížení pomocí moderních metod. Jiná věc je ale trans-geneze, vnášení genů z naprosto nepříbuzných organismů. U trans-GMO jsou podle mého názoru rizika poměrně značná. U těchto GMO se mění samotný metabolismus rostliny nebo vznikají rostliny produkující bakteriální toxiny a podobně. V takových případech bych zatím skutečně zvedl červenou kartu, protože nemáme ani ponětí o všech potenciálních následcích dlouhodobé spotřeby a masového pěstování takových organismů a je podle mě už celkem dost indikací, že obojí přináší problémy.

Je podle vás fér srovnávat rizika rostlin GMO třeba s insekticidem DDT, o jehož následcích také nikdo dopředu neměl tušení? Asi je i na místě se zeptat, kterých druhů rostlin se nejvíce genetická modifikace může týkat?

Ve světovém měřítku jsou to především sója, kukuřice, bavlník a řepka, v pořadí podle rozlohy na které jsou pěstovány. Jde především o GMO plodiny vykazující odolnost k herbicidům na bázi glyphosátu (například roudup, pozn. red.) anebo odolné proti hmyzím škůdcům v důsledku vnesení bakteriálního genu pro produkci toxinu z bakterie Bacillus thuringiensis. Pro agroprůmysl je samozřejmě výhodné mít kultivar, který vydrží aplikaci herbicidu, jenž na poli zlikviduje všechno kromě dotyčné odolné plodiny. Jenže to taky znamená vnesení obrovského množství herbicidu do potravního řetězce. Nedávno uveřejnila IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, pozn. red.) klasifikaci glyfosátu jako „pravděpodobně rakovinotvorný“. Existují také vědecké studie o potenciální schopnosti této látky narušovat hormonální systém a dokonce podporovat vznik rezistence mikroorganismů k antibiotikům.

Můžeme proto vést diskuze o povolených či bezpečných koncentracích, jistě, jenže negativní vliv toho herbicidu tu prostě je, do našeho prostředí a potravin je vnášen v důsledku pěstování GMO a o následcích opět nemáme ani tušení. V popsaném případě jde tedy o nepřímý efekt pěstování GMO plodin.       

Pokud se zeptám ryze prakticky, i když jste již částečně odpověděl – jaké dopady podle vás při naplnění obav může mít dlouhodobá konzumace geneticky upravených rostlin (a případně produktů z nich vyrobených)? A jak se může odrazit na životním prostředí v okolí polí, kde by takové rostliny rostly? Může to mít vliv třeba na půdu či spodní vody?

Asi bych odkázal na Seraliniho studie. (Gilles-Eric Seralini je francouzský molekulární biolog, pozn. red.) Jsou sice kontroverzní, ale rizika z nich vyplývající právě pro konzumaci GMO tolerantních ke glyfosátu nelze podle mně jen tak pominout. Z jeho studií tak vyplývá právě například zvýšené riziko vzniku rakoviny. Samozřejmě jde o studie prováděné na kmenech laboratorních potkanů citlivých právě na rakovinotvorné látky, což oponenti Seraliniho využili ke kritice. Jenže se při soudním projednávání také ukázalo, že jeho kritici byli vesměs sponzorováni agrobyznysem.

Za zmínku stojí proto i Cumminsův (Prof. Joe Cummins, emeritní profesor genetiky University Západního Ontaria v Kanadě, pozn. red.) dobře argumentovaný komentář týkající se dokumentu EPA (US Agentura pro ochranu životního prostředí, pozn. red.) o Bt GMO. Podle něj bakteriální toxin v těchto plodinách může nespecificky poškozovat tenké střevo a bakteriální DNA přítomná v těchto rostlinách ovlivňuje imunitní systém a působí záněty, artritidu či vznik lymfomů.

Takže pokud se zeptám opět ryze laicky – krátkodobé sledování účinků takovýchto rostlin nemusí ukazovat nic. Ovšem dlouhodobě je tomu zřejmě jinak?

Ano, během povolovacích procedur lze víceméně vyloučit pouze rizika krátkodobé spotřeby GMO. Rizika vznikající dlouhodobou konzumací, rizika pro ekosystémy nebo nepřímá rizika vzniklá masovým pěstováním trans-GMO rostlin ale běžné testování postihnout nemůže. Pokud se vrátím k vaší předchozí otázce o důsledcích pro životní prostředí, lze říci, že křížení mezi kulturními rostlinami a jejich divoce rostoucími příbuznými se nevyhýbá ani transgenním GMO a vede v tomto případě ke vzniku plevelů odolných proti herbicidům. Tam, kde tedy masivně pěstují GMO s vneseným genem pro produkci bakteriálního toxinu, mohou být ohroženy i jiné druhy než škůdci.

A co se týká ohrožení půdy nebo spodní vody zvýšeným používáním pesticidů při pěstování GMO, to je již realitou, byť jde pouze o nepřímý důsledek jejich pěstování. 

V Evropském parlamentu se na toto téma vedla obsáhlá diskuze, vy jste se stavěl, pokud vím, poměrně radikálně proti tomu, aby se GMO rostliny dostaly do Evropy. Znamená to tedy, že na starém kontinentu rostliny GMO zatím nikde nerostou? Lze blíže upřesnit i to, v jakém duchu a s jakým výsledkem dosavadní jednání na toto téma na evropské úrovni skončila? Je předpoklad, že se k tématu ještě budou politici vracet?

V Evropské unii je zatím komerčně pěstována pouze GM kukuřice Mon 810, trens-GMO s vneseným genem z bakterie Bacillus thuringiensis. O potenciálních rizicích spojených s touto genetickou modifikací jsem se již zmínil. Pěstuje se i u nás, v České republice, také na Slovensku, ve Španělsku, Polsku, Rumunsku a Portugalsku. Byla pěstována i ve Francii a Německu, kde ale už došlo k zákazu. V Polsku je takový zákaz, pokud vím, také schválen, ale dosud není účinný. Nedávno jsme v Evropském parlamentu schválili předpis, který umožňuje členským státům zakázat z různých důvodů i pěstování plodin, které by byly Evropskou komisí povoleny, a to i zpětně. Pokud tedy budou členské státy chtít, mohou se zbavit i Bt kukuřice. Evropská komise má nyní připravit revizi legislativy týkající se schvalovacích procesů. Je tedy zřejmé, že tématem GMO se zcela jistě budeme v nadcházejících letech ještě hodně zabývat. 

Jedním z aspektů obhajoby pěstování takovýchto rostlin je ale například to, že vyjdou levněji, přinesou větší zisky a také se v neposlední řadě objevují argumenty, že mohou nakrmit větší počet lidí. Nemohou nakonec tedy právě tato fakta převážit zmiňovaná rizika?

Ano, v tom, co uvádíte, je mimo jiné jeden nesmírně důležitý moment, o kterém se v podstatě opravdu příliš nemluví. GMO plodiny samozřejmě dovolují intenzivnější hospodaření a vyšší výnosy. Jenže je to jako droga. Zemědělství, které podlehne lákadlu „snadného výdělku“ pomocí GMO, se okamžitě stává závislým na dovozu osiv. Ten, kdo GMO osiva produkuje a má na ně patenty, vás pak drží pod krkem. Pak už nejde ani tak o obchod, ale o globální, strategický zájem.

Při nedávné návštěvě delegace mého parlamentního výboru ve Washingtonu zástupci průmyslu i vlády a US Kongresu tlačili na urychlení povolovacích procesů pro GM osiva v EU. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Pokud tedy bych kromě vědeckého měl mít politický důvod k odmítání GMO, je to strategické riziko závislosti na osivech, které pěstování GMO bezpochyby v současné době přináší.

Vy sám jste ale také politikem, i když současně stále též vědcem. Asi se i k vám tedy donesly různé zprávy o tom, že současný svět stojí na hraně jakéhosi kolapsu a zvratu toho, nač jsme byli po staletí zvyklí. Podobná slova vyslovují totiž i vaši profesní kolegové, různí vědci a odborníci. Co si o tom myslíte vy?

Dnes, když tady probíráme vaše otázky, je to přesně 200 let od výbuchu sopky Tambory v Indonésii, patrně největšího sopečného výbuchu v novodobých dějinách. Ten způsobil kolaps světové civilizace a přinesl rozsáhlé systémové změny. Byl okamžitým impulzem, viditelnou náhlou změnou a odpovědí lidské civilizace na citelné a dobře viditelné následky, jako byl hladomor a podobně. To, čeho jsme svědky, je bohužel jiný případ. Tlak našeho druhu na planetární ekosystém postupně rostl a už tak před třiceti lety nenápadně dosáhl rozsahu, který nevyhnutelně povede ke globální změně. Nemyslím tím pouze klimatickou změnu, ale změnu fungování životního prostředí jako celku. Tato změna ale není náhlá, katastrofická, a díky tomu jasně viditelná. Jde v ní o postupné, a proto nenápadné změny, na které jsme v důsledku toho nereagovali včas. Vymírání druhů, kterému eufemisticky říkáme pokles biodiverzity, už nezastavíme. Stejně jako nezastavíme nastartovanou klimatickou změnu. Svět se změní a my se buď přizpůsobíme a najdeme způsob, jak se s tím vyrovnat a nepřijít o dosaženou civilizační úroveň, nebo to nedokážeme. A pak začneme znova…

Předchozí otázku jsem položila proto, protože jedním z faktorů, které mají podle některých odborníků vést ke kolapsu současné civilizace, jsou hladomory v některých částech světa. A znovu se vracím k tomu, že velice silné argumenty hovoří o tom, že rostliny GMO by teoreticky mohly hladovějící lidi na planetě nasytit. Tušíme, že cesta by se dala najít i jinde – jenomže – co když nakonec GMO dostane všude ve světě zelenou bez ohledu na následky? Je to úvaha podle vás zcela mimo?

Podle mě je to opravdu úvaha nesprávná. Příčiny hladomorů byly hodně analyzovány. Víc potíží než klimatické změny nebo růst populace zatím stále způsobují globalizace mezinárodního obchodu a ekonomické pirátství. Nadnárodní investice do nákupu levné zemědělské půdy a zábory půdy cizími investory přímo ohrožují potravinovou bezpečnost místních. Kolaps zemědělství dokáže velmi snadno způsobit také dovoz levných potravin nebo dokonce humanitární potravinová pomoc. Skutečnou odpovědí na problémy s hladomorem jsou tedy spíše lokalizace produkce a regionální soběstačnost v produkci potravy, ale i osiv. GMO by teoreticky mohly být řešením pro zasolené půdy, podmínky sucha a podobně, ale to je v tuto chvíli, obávám se, hodně daleko od použitelné podoby. Daleko jednodušší a moudřejší by bylo pomoci zemědělcům ve třetím světě normálně hospodařit a nechat na pokoji jejich půdu. Jenomže z toho by pro nikoho nekoukal takový kšeft.