Media - press

| PAVEL POC
Váš poslanec Evropského parlamentu

Život „instantního kuřete“

V Evropské unii samozřejmě existují požadavky pro ochranu kuřat chovaných na maso. Jsou však nastaveny jako nezbytné minimum, nikoliv jako záruka dobrých životních podmínek zvířat. Jaký je tedy život brojlerů v Evropě?

Brojleři jsou zpravidla chováni v halových systémech na podestýlce, která má absorbovat vlhkost. Jenže platná legislativa umožňuje na 1 m2 chovat až 39 kg živé hmotnosti zvířat. To je celkem tlačenice. K čištění podestýlky ovšem jen jednou, a to když jsou zvířata poslána na porážku. Takže vzduch, který brojleři v halách dýchají, je neskutečně znečištěn prachem a amoniakem z výkalů.

Podle statistik došlo za posledních 80 let ke snížení jatečního věku ze 112 na 49 dní, zatímco průměrná hmotnost finálního „produktu“ se zvýšila ze 1,3 kg na 2,6 kilogramů. Za měsíc a půl od vylíhnutí do dvou a půl kila, jen si to představte! Svalová hmota roste o 50 gramů za den, srdce, plíce a kosti s tak rychlým tempem růstu tělesné hmotnosti nestačí držet krok.

Přirozený vývoj imunitního systému také selhává. Místo toho je kuřatům do 72 hodin po jejich vylíhnutí podávána několikanásobná vakcinace, která má zabránit vzniku různých nemocí. Další záplatou na vysoké riziko vypuknutí epidemií je preventivná podávání antibiotik ve vodě a v potravě.

Kvůli nedostatku životního prostoru stráví brojleři prakticky celý život ve stejné poloze v sedu, nemají šanci projevit své přirozené pohybové potřeby. Následkem toho většina trpí chorobami pohybového aparátu jako je tibiální dyschondroplázie a osteochondróza a poruchy srdeční činnosti. Téměř třetina brojlerů před porážkou nemůže vůbec chodit a na místo toho se s pomocí křídel spíš plazí. Velké procento brojlerů trpí deformacemi kostí, břišní vodnatostí, parazity, infekcemi, zánětem osrdečníku, poškozenými klouby, deformací končetin, poruchami látkové výměny nebo dýchacími problémy. Umělé osvětlení narušuje jejich přirozený biorytmus, což spolu s dalšími faktory způsobuje poruchy chování, jako je vzájemné škubání peří a kanibalismus.

Týdenní úmrtnost je v těchto podmínkách až 1 %. Někteří jedinci nejsou schopni dostat se ke krmivu a vodě a hynou hlady či dehydratací, jiní hynou na selhání srdce.Sedm kuřat ze sta, a to jsou spíš ta šťastnější.

Před porážkou jsou kuřata obvykle ponechána několik hodin o hladu a pak následuje převoz na jatka. V důsledku celkového vyčerpání a stresu tam některá kuřata doputují mrtvá. Na jatkách jsou kuřata zavěšena za nohy, projedou vodní lázní s elektrickým proudem, která je omráčí, porážka se provádí přetětím krčních tepen, a smrt nastane v důsledku vykrvácení. Instantní kuře, R.I.P.

Jestli se Vám předchozí text zdál příliš surový, pak vězte, že členské státy bohužel plně neuplatňují ani stávající legislativu. Tlak na produkci masa za co nejnižší cenu umožňuje způsob chovu, v němž je „instantní kuře“ standardem.