Media - press

| PAVEL POC
Váš poslanec Evropského parlamentu

EU ZAKÁŽE CHOV PAPOUŠKŮ

Mezi českými chovateli se rozšířila zpráva, že vznikne celoevropský seznam invazních druhů zvířat, jejichž chov bude omezen nebo dokonce zakázán. Tato obava se rozšířila zejména mezi chovateli papoušků, kteří se děsili toho, že by se jejich miláčci mohli objevit na takovém seznamu, jako se to stalo ve Španělsku. Podle tohoto mýtu by pak některé druhy papoušků nebyly povoleny k chovu a čekala by je nejspíše smrt z rukou veterinářů. Není divu, že v řadách chovatelů tato zpráva vyvolala doslova poplach.

Mezi českými chovateli se rozšířila zpráva, že vznikne celoevropský seznam invazních druhů zvířat, jejichž chov bude omezen nebo dokonce zakázán. Tato obava se rozšířila zejména mezi chovateli papoušků, kteří se děsili toho, že by se jejich miláčci mohli objevit na takovém seznamu, jako se to stalo ve Španělsku. Podle tohoto mýtu by pak některé druhy papoušků nebyly povoleny k chovu a čekala by je nejspíše smrt z rukou veterinářů. Není divu, že v řadách chovatelů tato zpráva vyvolala doslova poplach.

Realita

Ve Španělsku opravdu platí zákon, který zařazuje mezi zakázané druhy zvířat i deset druhů papoušků, mimo jiné mníška šedého nebo alexandra malého. Zatím není jasné, zda nějaký celoevropský seznam invazivních druhů vznikne a pokud ano, zda bude pozitivní (povolené druhy) nebo negativní (zakázané druhy). Pokud by vznikla taková směrnice na úrovni EU, Evropská komise by se rozhodně neinspirovala španělskou národní legislativou, takto to v EU nefunguje. Vytvořit celoevropský seznam invazních druhů zvířat by bylo nesmírně složité kvůli rozdílným klimatickým podmínkám jednotlivých členských zemí i odlišné skladbě původních druhů flory i fauny. Pokud nakonec tato směrnice spatří světlo světa, měla by mířit na chovatele, kteří by potenciálně invazní druhy zvířat vědomě vypouštěli do krajiny.

Komentář

Vypouštění invazivních druhů do přírody je řešeno českými zákony už od roku 1992. Evropská směrnice má za cíl spíš sladit národní legislativy členských států tam, kde je potřeba při potlačování invazních druhů spolupracovat. Hezkým příkladem je třeba kormorán velký, který má hnízdiště v jedné zemi a škody působí v druhé. Pro zodpovědné chovatele není překvapením, že chovaná zvířata nelze vypouštět jen tak do volné přírody.  Onen strach možná vychází z naší, domácí stupidity,  kdy během výskytu ptačí chřipky v roce 2007 v Tisové na Orlicko-Ústecku veterináři neušetřili ani papouška místní důchodkyně. Rozkaz zněl jasně, žádný opeřenec nesmí zůstat naživu! Co naplat, že papoušek s nakaženou drůbeží v žádném případě nemohl přijít do styku, čeští úředníci mu zakroutili krkem. Ministr Gandalovič pak s velkými omluvami této paní osobně přinesl jiného papouška, což ale paní asi moc nepomohlo. Likvidací papoušků jsme si tedy již v České republice prošli a žádná další se neplánuje. Na tomto mýtu je krásné, jak stále žije. Na některých serverech pořád straší představy o seznamech papoušků, které nebude dovoleno chovat.

Některé servery se na mne obrátily s dotazem a výsledkem byl například tento rozhovor:

http://papousci.net

nebo tento článek:

http://www.ararauna.cz