Dobrá zpráva - žádná zpráva?

| PAVEL POC
Váš poslanec Evropského parlamentu

Výňatek z článku deníku Aha! ze 7. února 2015:

Rudý Ransdorf je nejznámější europoslanec 

PRAHA – Jak se stát nejznámějším europoslancem? To musíte neustále předkládat zákony, bojovat za práva lidí v celé EU... Ale kdeže! Stačí se nejméně dvakrát autem trefit do chodce, nasekat milionové dluhy, do parlamentu si občas dojít jen pro náhrady a při jednání tvrdě usnout. To je případ komunisty Miloslava Ransdorfa (62). 

Když měli lidé v průzkumu Phoenix research ukázat, zda znají své europoslance, obsadil Ransdorf suverénně první příčku. Znalo ho 78 procent lidí. O takovém věhlasu si mohou jiní nechat jen zdát. 

Semeno nepomohlo 

Pravda, Ransdorf v europarlamentu vysedává už patnáct let, ale takový Pavel Poc (ČSSD) taky není žádný nováček, a přitom ho znají jen 3 procenta lidí. A to se přitom právě on zasadil o to, aby byl zamítnut nesmyslný »semínkový zákon«, kdy by si český zahrádkář prakticky nemohl vyměnit semínka se sousedem. Pocovi se povedl husarský kousek, ale nikdo ho nezná. A nepomohlo mu ani to, že z 22 českých europoslanců je na prvním místě, pokud jde o docházku či účast na hlasováních. 
To Ransdorf se v těchto disciplínách pohybuje vždy v té horší půlce pelotonu. A nejvíc o něm bylo jako o europoslanci slyšet tehdy, když dal málem do nosu reportérovi nizozemské televize. Ten ho totiž přistihl, jak běží jen na pár minut se zapsat na prezenční listinu, aby dostal náhrady 300 eur a zase hurá pryč. ...

 

Údiv nad stavem občanské nevědomosti o práci europoslanců v AHA! je především komický. Po víc než roce se konečně někdo zmínil o mém oblíbeném zářezu, smeteném nařízení o rozmnožovacím materiálu rostlin. To byla skutečně taková parlamentní libůstka, ovšem na příslušnou tiskovou konferenci tehdy přišel pouze stálý zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu Ondřej Houska spolu se zástupem novinářů z rakouských médií, protože mou partnerkou v téhle krásné bitvě byla má skvělá rakouská kolegyně Karin Kadenbach. 

Jenže u nás bohužel pořád platí heslo: dobrá zpráva - žádná zpráva. Když někdo dělá průšvihy, je v médiích, když někdo pracuje, v médiích není. My se vůbec úspěchy svých lidí venku nijak nechlubíme, na rozdíl samozřejmě, od zbytku Evropy. Zde velmi často dobře ví, že národní hrdost nespočívá v nenávisti k čemukoli za hranicemi, ale ve vítězstvích něčeho domácího “tam venku”. Chápeme to snad jedině ve sportu, to pak hopsáme na Staromáku jedna radost.

Ale že by někdo někde oslavoval, když česká sociálně demokratická delegace uspěla s připomínkováním pozice evropských socialistů k Junckerovu investičnímu balíku podle potřeb České republiky, to se očekávat nedá. Ostatně kdo v ČR díky médiím vůbec ví, kdo je Juncker, co ukrývá jeho investiční balík, k čemu taková věc je, a proč by, pro rány boží, měla být k něčemu platná nějaká “socialistická frakce” v Evropském parlamentu? Média by musela vysvětlovat obsah samotných pojmů a sledovanost či čtenost by možná i dokonce klesly! A tak je mnohem snadnější psát jednoduché, všem srozumitelné a pokud možno negativní kraviny. Během posledních pěti let panoval ze strany českých médií slušný bojkot evropské problematiky, takže Češi nejenom, že neznají své europoslance, ale ani nic neví o tom, jak EU funguje, co dělá a k čemu vůbec je.

Úděsná úroveň neinfomovanosti občas vyústí v tragikomedii euromýtů, kdy se lidé, dnes s maximálním přístupem k infomacím, pozastavují nad neexistujícími nesmysly typu dotací EU směřujících na podporu natáčení porna a řady dalších. Ve srovnání se škodami, které média v České republice svou cenzurou či autocenzurou napáchala na všeobecném povědomí o EU, je neznalost rozdílu mezi mnou a europoslancem Ransdorfem celkem nicotná. Jenže z neznalosti se rodí strach a ze strachu nenávist. A tak nám před lety naši neochvějnou pozici evropského premianta v klidu vyfoukli bratři Poláci, kteří evropské kohezní financování velmi úspěšně a šikovně použili k překlenutí krize, místo aby ho jako Češi dílem nevyčerpali, dílem rozkradli a dílem použili na naprosté hlouposti.

Evropská infrastruktura se nám začala vyhýbat, protože proč se bavit s někým, kdo je ke všemu a priori otočený zády. Evropské investice už k nám tak nějak také přestávají proudit, protože proč cpát eura někam, kde je nechtějí. Zvrátit tento trend vůbec není lehké. Deset let prezidentování eurofoba Klause a vlády ODS adorované médii napáchalo škody, které teprve nyní nesou svoje trpké ovoce a které budou současná i budoucí vláda jen obtížně a se skřípáním zubů napravovat. Ano, za tento stav jsou zodpovědné minulé euroskeptické vlády. Ale viníkem tohoto stavu jsou také média, která nedala nikomu šanci být pozitivní.

Kategorie