Media - press

| PAVEL POC
Váš poslanec Evropského parlamentu

EUROMÝTY A VĚČNĚ „ZLÝ BRUSEL“

Slyšel jsem, že kromě žárovek, okurek a kondomů Brusel může také za zákaz splachovacích záchodů, vysavačů, pomazánkového másla a připravuje se zákaz hodinek s vodotryskem.

Slyšel jsem, že kromě žárovek, okurek a kondomů Brusel může také za zákaz splachovacích záchodů, vysavačů, pomazánkového másla a připravuje se zákaz hodinek s vodotryskem.

V řadě zemí se čas od času šíří nesmyslné a nepravdivé informace o opatřeních, na kterých se jednohlasně shodly členské státy EU, nicméně patrně pouze u nás a ve Spojeném království jsou prezentovány ve smyslu „Zlý Brusel nám přikazuje“. Z veřejného prostoru tak postupně mizí racionální a věcná diskuse o Evropě a evropské politice a místo toho se cíleně vybírají témata, která se dají otočit proti EU. Lze pochopit, že ve Velké Británii to byla dlouhodobá strategie některých tamních politických elit vedoucí až k odtržení ostrovního království od kontinentální Evropy. Je to komické, protože sama Velká Británie je smluvní unií několika států, z nichž minimálně jeden dlouhodobě usiluje o nezávislost, a protože uvnitř britské unie panují poměry skutečně diktátorské. Ale možná, že tady vstupuje do hry ono známé “podle sebe, soudím tebe” a “Londýn” se bál, aby se “Brusel” nezačal chovat jako on.

Ale zpátky domů. Minimálně část společnosti u nás vnímá Evropskou unii jako externí faktor, který nám byl kýmsi vnucen. Bez ohledu na to, že nic takového není v praxi možné a ve skutečnosti je EU v její současné podobě spíš elitním klubem než čímkoli jiným, někteří politici přinášení návrhy na “czexit” jako všelék na jakýkoli problém. Část veřejnosti jim to baští, protože je těmi samými demagogy přesvědčována, že se EU rozpadá protože jako projekt už vlastně selhala a důkazem je brexit, po kterém v Unii už nic nezůstane.

Jenže ve skutečnosti jsme nyní svědky nového probouzení evropského projektu a posilování integračních tendencí, zatímco Britové zoufale hledají řešení jak zastavit propad Libry, exodus byznisu i finančních institucí a růst spotřebitelských cen, které je od referenda narostly o 12% a začínají tlačit dolů spotřebu a tím i  tvorbu HDP. Jistěže diskuse o dalším rozvoji Unie je problematická. Jistěže občas padají návrhy se kterými nelze bez jejich podstatných úprav souhlasit. Ale realit je každopádně taková, že většina (hlavně starších) členských zemí využívá evropské fórum k prosazování svých politik, protože si jasně uvědomují, že drtivá většina fenoménů, se kterými se potýkají na domácí scéně, má jenom evropské řešení.

Evropská unie se nerozpadá, právě naopak – EU posiluje. Posiluje, po 60-ti letech snah, také v oblasti obranné politiky, posiluje v oblasti měnové a daňové politiky, posiluje v oblasti ochrany životního prostředí a boji proti klimatickým změnám. Česká republika je geograficky v samém středu Evropy a my se někdy tváříme, že do Evropy nepatříme a místo toho mají někteří čeští politici tendenci se nostaligicky obracet s nadějí k Rusku nebo k USA. Nadějí na co? Na ztrátu pracně nabyté svobody a nové područí? EU není náš tyran, není ani náš spojenec. EU je klub, jehož jsme členy a který českým občanům poskytuje nebývalou míru svobody, i kdyby šlo jen o svobodu pracovat a žít kdekoli na území Unie. Ve spojení s prostou skutečností, že rozhodující objem naší ekonomiky je svázaný s členskými státy EU se jeví debata o czexitu jako strukturovaný návrh jak si zcela dobrovolně podřezat žíly s neurčítým příslibem, že být zombií některé z velmocí je vlastně dobrý nápad a skvělá zábava. Činnost českých politiků, kteří si s něčím takovým zahrávají, už nelze popsat slovem vlastizrada, to už je vlastivražda.